Mzdy se v posledních letech zvyšovaly, ale ceny bytů zůstávají pro mnoho domácností vysokou překážkou. Nejvýrazněji je to vidět v Praze a Brně. Ostrava vychází v přepočtu příznivěji, zároveň však ani její trh není mimo dosah zdražování.
Celostátní průměrná hrubá mzda za rok 2025 činila podle údajů 49 215 Kč měsíčně. V Praze dosahoval průměr zhruba 63 100 Kč, v Jihomoravském kraji přibližně 50 000 Kč a v Moravskoslezském kraji asi 47 300 Kč.
Průměr ale není totéž co běžná výplata. Příjmy nejlépe placených zaměstnanců ho zvyšují a většina lidí na něj nedosáhne. Pro konkrétní domácnost proto může být důležitější její čistý příjem, úspory a pravidelné výdaje než statistika za celý region.
Pro jednoduché srovnání vezměme starší byt o rozloze 50 m². Orientační cenu získáme vynásobením průměrné ceny za metr touto výměrou. Následně cenu bytu vydělíme regionální průměrnou hrubou mzdou:
| Město | Orientační cena za m² | Modelový byt 50 m² | Regionální průměrná hrubá mzda | Cena bytu v hrubých výplatách |
|---|---|---|---|---|
| Praha | 145 000 Kč | 7 250 000 Kč | 63 100 Kč | přibližně 115 |
| Brno | 114 000 Kč | 5 700 000 Kč | 50 000 Kč | přibližně 114 |
| Ostrava | 60–63 000 Kč | přibližně 3 000 000 Kč | 47 300 Kč | přibližně 63–64 |
V tomto zjednodušeném pohledu vychází Praha a Brno podobně: cena modelového bytu odpovídá zhruba devíti a půl roku průměrné hrubé mzdy. V Ostravě jde přibližně o pět let a tři měsíce.
To ovšem není realistický návod, jak dlouho člověk na byt spoří. Počítá s hrubou mzdou a předpokládá, že se neutratí ani koruna. Nezahrnuje daně, běžné životní náklady, úroky, poplatky ani skutečnost, že kupující zpravidla financuje byt hypotékou a potřebuje vlastní zdroje.
Praha zůstává nejdražším trhem a tlak na ceny podporuje vysoká poptávka i omezená nabídka. Brno je levnější, ale rozdíl v příjmech mezi regiony část cenového rozdílu vyrovnává. V Ostravě je vstupní cena nižší, a proto může i rychlejší procentuální růst začít dostupnost bydlení citelně měnit.
Samotná cena za metr navíc neříká, zda je byt pro kupujícího výhodný. Roli hraje stav domu, energetická náročnost, lokalita, dopravní spojení i budoucí náklady na opravy. Dva byty se stejnou výměrou tak mohou znamenat velmi odlišnou finanční zátěž.
Počet průměrných výplat dobře ukazuje rozdíly mezi městy, ale je jen orientačním měřítkem. Při rozhodování o koupi je užitečnější porovnat cenu konkrétního bytu s čistým příjmem domácnosti, dostupnými úsporami a očekávanou měsíční splátkou. Vedle hypotéky je třeba počítat také s energiemi, fondem oprav, pojištěním a případnou rekonstrukcí.
Pro prodávající zůstává důležité nastavit cenu podle skutečného stavu a lokality. Pro kupující může být rozumnou cestou rozšířit hledání i mimo nejžádanější části města nebo porovnat koupi s nájmem v delším časovém horizontu. Jediné číslo za celý region žádnou z těchto voleb nerozhodne.
Jde o orientační srovnání podle údajů a datových zdrojů uvedených ve výchozím článku. U cen bytů nejde ve všech třech městech o totožné období ani stejnou statistickou metodiku; mzdy jsou navíc průměry za kraje, nikoli přesně za jednotlivá města. Skutečná cena se liší podle dispozice, lokality, stáří a stavu nemovitosti.